ÚVOD
Články a zprávy
Užitečné informace
Pravidla silničního provozu
Zákon o silničním provozu pamatuje i na cyklisty

Zákon o silničním provozu pamatuje i na cyklisty

Od kolika let smí dítě samo jezdit na kole po silnici? Lze vést za jízdy na kole druhé jízdní kolo, ruční vozík nebo psa? A jak je to s přepravou dětí do deseti let na jízdním kole nebo v přívěsném vozíku?

Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu stanoví pravidla pro jízdu na kole v § 57 a 58. V této části se soustředíme na některá ustanovení § 58:

(…)

(2) Dítě mladší 10 let smí na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci1) jet na jízdním kole jen pod dohledem osoby starší 15 let; to neplatí pro jízdu na chodníku, cyklistické stezce a v obytné a pěší zóně.

(3) Na jednomístném jízdním kole není dovoleno jezdit ve dvou; je-li však jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro přepravu dítěte a pevnými opěrami pro nohy, smí osoba starší 15 let vézt osobu mladší 7 let. Osoba starší 18 let může vézt nejvýše dvě děti mladší 10 let v přívěsném vozíku určeném pro přepravu dětí, který splňuje technické podmínky stanovené zvláštním předpisem2), nebo dítě na dětském kole připojeném k jízdnímu kolu spojovací tyčí.

Je-li jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro přepravu dítěte, musí být toto sedadlo pevně připevněno a opatřeno pevnými podpěrami pro nohy dítěte. Zatímco v případě přepravy dítěte v pomocném sedadle na jízdním kole a v přívěsném vozíku za jízdním kolem je stanoven maximální věk takto přepravovaného dítěte, při užití spojovací tyče podobná úprava absentuje, což může vést k paradoxním závěrům. (BUŠTA, P., KNĚŽÍNEK, J., SEIDL, A.: Praha 2013, s. 90).

(4) Cyklista nesmí jet bez držení řídítek, držet se jiného vozidla, vést za jízdy druhé jízdní kolo, ruční vozík, psa nebo jiné zvíře a vozit předměty, které by znesnadňovaly řízení jízdního kola nebo ohrožovaly jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích. Při jízdě musí mít cyklista nohy na šlapadlech.

(5) Cyklista je povinen za snížené viditelnosti mít za jízdy rozsvícen světlomet s bílým světlem svítícím dopředu 2) a zadní svítilnu se světlem červené barvy nebo přerušovaným světlem červené barvy. Je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může cyklistapoužít náhradou za světlomet svítilnu bílé barvy s přerušovaným světlem.

Zadní svítilnu se světlem červené barvy nebo přerušovaným světlem červené barvy musí mít cyklista při jízdě za snížené viditelnosti rozsvícenu vždy (BUŠTA, P., KNĚŽÍNEK, J., SEIDL, A.: Praha 2013, s. 91).

(6) K jízdnímu kolu se smí připojit přívěsný vozík, který není širší než 900 mm, má na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníkového tvaru umístěné co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené viditelnosti zadní obrysové červené světlo jízdního kola, musí být přívěsný vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslňujícím světlem. Jsou-li v přívěsném vozíku přepravovány děti, musí být přívěsný vozík označen žlutým nebo oranžovým praporkem nebo štítkem o rozměru 300 x 300 mm vztyčeným ve výšce 1200 – 1600 mm nad úrovní vozovky.


Převzato z: http://www.ibesip.cz/cz/cyklista/bezpecne-jizdni-kolo/detske-voziky-za-jizdni-kolo

Dětské vozíky si mezi cyklisty v Česku našly již svou cestu a v současné době se jich po komunikacích pohybují řádově desítky tisíc. Obliba těchto vozíků k nám přišla ze zemí za našimi hranicemi, kde se používají již řadu let. Proto bylo také poněkud nelogické, že bylo zakázáno jejich používání, a to především na cyklistických stezkách. Jejich konstrukce umožňuje přepravu jednoho, nebo i dvou dětí. Zastánci přívěsných vozíků argumentovali tím, že jsou pro děti bezpečnější než dosud povolené sedačky upevněné na kole, a to především díky nižšímu těžišti, dítě zde ochraňuje pevný rám, bezpečnostní pásy i polstrování v oblasti zad nebo ochranná opěrka kolem hlavy. Do některých modelů lze navíc připevnit i dětskou autosedačku pro nejmenší děti. A tak je jejich současné povolení k provozu samozřejmě přínosem. Přesto má podle zkušeností uživatelů přívěsný vozík některá svá úskalí. Například pokud využíváte vozík pro dvě děti, musíte počítat s jeho větší šířkou. Šířka u stezky pro cyklisty je většinou počítána tak, aby se bez problémů míjeli jezdci na kolech, bruslaři a bezpečně došlo i k předjetí chodců. Pokud však máte za kolem připojen vozík, je to již poměrně náročnější a míjení dvou protijedoucích cyklistů s připojenými vozíky je v řadě případů nemožné. Nastupuje pak již jen dohoda mezi jezdci. Při jízdě mimo stezku je pak také potřeba počítat například s větším poloměrem otáčení takovéto soupravy apod. Přívěsné vozíky pro děti mají výhodu v tom, že kromě prostoru pro cestující nabízejí i možnost dalšího „zavazadlového prostoru“, kam můžeme umístit řadu potřebných věcí. Děti ve vozíku jsou chráněny i před nepřízní počasí tím, že je zde možnost zakrytí vozíku průhlednou fólií. Při pěkném počasí pak jsou k dispozici nejrůznější síťky, které zamezují vniknutí například hmyzu do vozíku. Pokud však vyrazíme za hezkého počasí a dojde k rychlé změně a začne pršet, mají naši malí spolucestující možnost vyzkoušet si, jak fungují odstředivé síly při otáčení zadního kola bicyklu před jejich obličeji. Voda a bláto se přes síťku dostanou velmi snadno. Také jízda byť i jen v lehkém terénu je s vozíkem poměrně náročná. Například jízda po polní cestě s lehce vyjetými kolejemi vyžaduje značnou koordinaci pohybů a mnohdy vozík a kolo nedostaneme i při sebevětší vůli a umění ovladatelnosti do požadovaného souladu. Samostatným problémem je pak jízda na silnici. Odpůrci vozíků při schvalování argumentovali tím, že dítě sedí příliš nízko u vozovky a dýchá tak vše od prachu až po zplodiny, a proto by se neměly vozíky povolovat. Současně poukazovali na nebezpečí, které ne příliš chráněnému dítěti hrozí při střetu automobilu s vozíkem. Samozřejmě vše má svá pro a proti. Je dobře, že došlo ke schválení přívěsných vozíků pro děti, ale jejich uživatelé by měli, tak jako ostatně u všeho dění lidského života, přistupovat k jejich užívání s rozumem. Zodpovědný rodič bude přistupovat i k jízdě s vozíkem, ve kterém veze dítě, zodpovědně. Asi zváží všechna nebezpečí jízdy po frekventované silnici a naplánuje cestu tak, aby se na ní pohyboval co nejméně, a jízdu si spolu s dětmi užije především na vyhrazených cyklostezkách.

A ještě jeden postřeh ze života k jízdě s dětským kolem připojeným spojovací tyčí. Malé dítě na svém malém kole, které je takto připojeno ke kolu dospělého, se po celkem krátké době začne nudit, protože nemusí moc šlapat a jen se drží za řídítka a hezky se veze. A pokud třeba před tím byla přestávka na oběd, na kole může prostě usnout. Jeho pád z kola je pak již jen dílem okamžiku. Pokud vše dobře dopadne, mohou se všichni zúčastnění tomuto aktu zasmát, především v okamžiku, kdy dospělý vepředu ani nezaznamená, že jeho potomek již na kole nesedí.

Při používání přívěsných vozíků, nebo přípojných tyčí však nelze než souhlasit s body, které prezentují představitelé národní cyklostrategie – zodpovědný rodič při jízdě na kole s dítětem přizpůsobuje délku jízdy věku a schopnostem dítěte; vyhýbá se frekventovaným silnicím; drží se především zpevněných komunikací; dodržuje pravidelné přestávky při jízdě; má jízdní kolo vybavené podle předpisů; ví, že jízdou pod vlivem alkoholu ohrožuje nejen sebe, ale i své dítě…


Kategorie zpráv a informací

NEJČTENĚJŠÍ ZPRÁVY

Není čas ztrácet čas

Evropská komise ve své zprávě ze dne 4. 3. 2024 uvádí, že podle odhadů bude nutné do konce roku…

Odborné školení ve Varšavě

Evropský orgán pro pracovní záležitosti (ELA) uspořádal spolu s CORTE dvoudenní odborný seminář pro…

Překračování hranic má svá pravidla, i když vlastně…

Není to tak dávno, co bylo z důvodu potřeby prosazování změn, které přinesl Balíček mobility I,…

Setkání s ministrem dopravy

Do programu letošního výročního setkání mobilních expertních jednotek CSPSD byla zařazena také část…