Autoškola v zimě

Kdo na podzim prorokoval tuhou zimu, tomu dává letošní leden za pravdu. Mrazy a přívaly sněhu komplikují život především řidičům. Jak v takových podmínkách funguje příprava budoucích řidičů, na to jsme se zeptali provozovatelů autoškoly na severozápadě Čech:

Přicházejí v tomto období noví žáci?

Část obvyklé klientely čeká na jaro. Ti se zřejmě i v budoucnu budou zimě raději vyhýbat. Roste ale množina poučených zájemců - nebo jejich rodičů - kteří si nechají poradit, že lépe je zimu zažít pod dohledem, nežli po „suchém“ výcviku sbírat studené zkušenosti bez opory učitele.

Velký rozdíl v podmínkách pro cvičné jízdy je dán už jen místem, kde autoškola sídlí. Jaké jsou ty Vaše?

Podhorská autoškola v nadmořských výškách 400-1200 m se stejně jako ostatní řidiči v takovém regionu bez zimních dovedností neobejde. Dojíždět do práce do hor, nebo do školy nebo naopak práci i většinu služeb mít „v údolí“ není vždy jednoduché. Tehdy potřeba zvítězí nad obavami. Proto jsou horské silnice naším běžným cvičným terénem. Je zcela normální ocitnout se s naším studentem při 3. a 4. vyučovací hodině po výcviku na cvičišti přímo na nejvyšších místech Krušných hor.

Nechtějí už „rozjetí“ studenti jízdy raději odložit?

Takový problém jsme dosud nikdy neřešili. Přenos dobře propracovaných a edukovaných dovedností z letních podmínek do zimních není obtížný. Nezbytná důvěra v učitele a jeho pokyny jsou ovšem podmínkou – a k tomu musí být uchazeč (v naší terminologii student) předchozím průběhem teorie i praxe nejen vycvičen, ale nejprve vychován. Na otázku po smysluplnosti zimního období s jeho zvláštnostmi, omezenými hodnotami rychlosti a riziky je celkem snadné konstatovat – těžko na cvičišti –lehko v boji.

Kluzká vozovka je určitě velký problém. Ale co všechno si lze představit po pojmem „ztížené podmínky?“

Sami jsme lektory dopravní psychologie a tak užijeme i jejích kategorií: – vozidlo – řidič
– silnice – a prostředí . Silnice je taková, jaká je, rozdílné vlastnické vztahy ke komunikacím a tím i různý stav zimní údržby musí být objasněny předem. Povrch je různorodý, profily zúžené, koleje vyjeté, vodorovné značení žádné, výhled do křižovatek a výjezdů omezený. Pozornost, snaha a ochota akceptovat učitele je ale vyšší, respektem umocněná. Výsledky v technice jízdy i myšlení jsou v zimě vždy lepší, nežli v jakémkoliv jiném období. Učitel je blíže, nežli třeba ofenzivně laděný tatínek. Ostatní řidiči po prvních hrůzných nehodových dnech zkrotnou, a respekt méně skrývají, a občas berou na vozidlo autoškoly i ohled.

Důležitý je i přístup studenta. Převažuje „Chci mít řidičák“, nebo „Chci se naučit jezdit“?

Obecně pravděpodobně to prvé. Proto asi většina žadatelů slyší na nízké ceny a nenáročný, úsměvný výcvik . K nám takový student zavítá asi jen omylem. Ta většina „našich“ touží po dovednosti a znalosti, – nic víc ani nenabízíme, ani neinzerujeme - jen školu a možná, jak kdysi o něčem jiném řekl jeden z nejslavnějších: „Blood, Sweat and Tears“- tedy krev, pot a slzy….. pro dobrou věc.

Co tento proces nejvíc narušuje?

Obecná „free“ atmosféra ve společnosti, touha po cíli dosažitelném bez úsilí, neochota podřídit osobní svobodu společenskému zájmu, nedostatek pozitivních vzorů a příkladů, a bohužel celkem často v těchto konsekvencích spíše nepodnětná a interferující rodina či přátelé.

Jak probíhají zimní zkoušky?

Zimní zkoušky vnímáme jako snazší, a příjemnější, nežli letní. Jsou nižší tempa, není vodorovné značení … . Tím nechceme vyjádřit, že by snad měly nižší výpovědní hodnotu, ba právě naopak. Studenti s dobrým citem pro vozidlo obvykle dobře prezentují defenzivní jízdu. Ta vyžaduje propracovanou a zpravidla „vymazlenou“ techniku jízdy, předvídavost, myšlení, cit a bezesporu i vědomosti. Je-li žadatel právem pochválen za defenzivu, a nikoliv za „odvahu“, je to důležitý počáteční vklad do jeho dalšího řidičského života..

Dali byste nějaké „univerzální“ rady novým, ale i zkušeným řidičům do zimního období?

Kdo s citem a odpovědně ovládá vozidlo v létě, nemá problém ani na sněhu. Newton a jeho zákony působí vždy stejně . Možná vyslovíme kacířskou myšlenku: Učíme jezdit BEZ SMYKU. Auto prostě musí jet do oblouku nerušeně a bez plynu a z náhodného problému nejlépe vyjede téměř samo, a kolem sebe potřebuje co nejvíce místa. Dobrým vodítkem může být i kooperativní jízda docenta Pavlíčka. Myslíme si, že je kontraproduktivní snažit se z řidičů dělat kaskadéry nebo závodníky – výsledek je opakem našeho záměru a nutnost smyk řešit pouze prozrazuje předchozí chybu. Ostatně na cílené řešení smyku ve skutečném provozu a nikoliv na autodromu zpravidla není dostatek ani času a ani prostoru …..

Závěrem – nemáte přece jenom trochu strach při výcviku v tak náročných podmínkách?

Strach je asi přirozeným projevem reakce člověka na neznámé. Ze studentů obavy nemáme. Ze zimy také ne – což se pravděpodobně u stálých odborných poradců Horské služby České republiky předpokládá. Kolegům ve všech českých horách i jejich zřizovateli – MMR- pomáháme snižovat rizika záchranářského transportu a celé jeho logistiky. Kritické situace, ovšem prožíváme nejčastěji nikoliv v horách, na sjezdovkách a v lavinách, ale na silnici, kvůli řidičům bez pudu sebezáchovy, se špatnými znalostmi a návyky a agresorům. Proti takovým lidem (na rozdíl od objektivních rizik hor), jsme dosud bohužel přiměřenou obranu ani my nenašli.

Děkujeme a přejeme úspěšnou přípravu nových řidičů v každém ročním období a za každého počasí.

Kategorie zpráv a informací

NEJČTENĚJŠÍ ZPRÁVY

Autobusem na letní dovolenou

Těsně před začátkem turistické sezóny se mění některé podmínky pro řidiče v příležitostné osobní…

Manipulací neubývá

Bezpečnost tachografů se za dobu jejich používání výrazně posunula. Na druhou stranu se ale…

Není čas ztrácet čas

Evropská komise ve své zprávě ze dne 4. 3. 2024 uvádí, že podle odhadů bude nutné do konce roku…

Odborné školení ve Varšavě

Evropský orgán pro pracovní záležitosti (ELA) uspořádal spolu s CORTE dvoudenní odborný seminář pro…